Vánoce v Taipei

     Jó to byly časy, kdy najednou byly Vánoce a já šel do školy jako každý den. Bydleli jsme v centru Taipeie na Taiwanu v pronajatém bytě spolu s mou slovenskou spolubydlící Nikoletou a Indkou Angelou. V Indii se asi Vánoce moc neslaví, takže se nakonec ujala iniciativy Nikoleta.Den předtím důrazně zaťukala na dveře mého pokoje, což mohlo znamenat, že je třeba opravit lednici stejně jako cosi dalšího, souvisejícího s tím velkým svátkem, který jsme si, jak je zvykem, hodlali také oslavit. A skutečně bylo třeba se ujmout práce na vánočním stromku. Vyšel jsem z pokoje a zamířil rovnou za zmiňovanou lednici, kde se pravděpodobně už po mnohá léta, možná i desetiletí ukrývaly části vánočního stromku. Ten sloužil věrně všem, zřejmě převážně západním obyvatelům našeho bytu, kteří přicházeli a odcházeli v kratších i delších intervalech už asi po dlouhé roky. 

     Vánoční atmosféru ničím nenahradíš a tak jsme se dali s chutí do práce. Nejprve jsme stromek osprchovali ve vaně, protože byl pořádně zaprášený. Pak nastala moje klíčová akce "smontovat vánoční stromeček." Věděl jsem, že mám velikou odpovědnost a tak jsem se toho ujal a brzy stál v obývacím pokoji v plné kráse. O něco později se na něm objevila navíc krásná výzdoba, které se zase ujala Niki. Tím to však ještě neskončilo, Kromě tradičního úklidu bytu, se bylo třeba vypořádat s kuchyní, lépe řečeno s kuchyňským koutem, který měl už svoje nejlepší léta za sebou. Na Taiwanu a hlavně ve městě jako je Taipei, lze sehnat dobré a levné jídlo v jakoukoliv denní či noční dobu. Mnoho lidí tam díky tomu ani doma nevaří, protože se to zkrátka nevyplatí. Tomu odpovídal i rozměr a stav kuchyně. Bylo proto třeba provést "generální kuchyňský úklid".Taipeiská kuchyně bylo vlhké místo, které si asi nejvíc oblíbili místní slavní švábi. Na Taiwanu je hlavně z počátku, kdy je tam našinec sám a sám, šváb tím nejvěrnějším přítelem, který tě neopustí ve dne ani v noci. U nás jim kromě počasí svědčila i možnost nalézat škvírami z venku podél dveří a hodovat na drobečcích a drobcích všeho druhu, které tam zůstávaly po mnoha letech bezstarostného života našich předchozích nájemníků. Díky tomu bývalo v naší kuchyni docela živo, přestože tam zrovna z nás nikdo nebyl. Zato když se rozsvítilo, nastal masívní úprk na všechny strany. Nikoleta, která nenávidí šváby, proto rozmístila na klíčových místech jejich cest řadu pastí a pastiček po způsobu zákeřných válečných praktik domorodců vůči agresorům ve vietnamské džungli. Navíc s mojí pomocí zalepila veškeré přístupové cesty z venku do kuchyně. Když jsme dostatečně kuchyni opevnili proti vnějším vlivům, bylo třeba pokročit ke sterilizaci! Nebylo zcela v našich možnostech umývat každý z příborů, talířků, misek a džbánků, které tam natahali generace našich předchůdců zvlášť a tak jsme se do toho dali ve velkém. Nikoleta mi házela jednotlivé kuchyňské předměty do vany a já jsem je tam bez milosti vysprchoval ve vaně a pak jí je vracel k osušení. Indka Angela, která si musela odskočit, otevřela dveře a s dosti nechápavým výrazem sledovala naše rozhodné počínání. Ačkoli úplně nepochopila, proč to děláme, imponovala jí naše odhodlanost, se kterou jsme přikročili v této daleké zemi k vánočnímu úklidu. Po několika minutách usoudila, že bude nejlepší se vrátit do svého pokoje a nevycházet, dokud nebude vše připraveno!

     Na Štědrý večer jsme se sešli skoro všichni Čechoslováci, kteří se nacházeli v Taipei a neměli zrovna kam jít a připojili se i naši taiwanští kamarádi a kamarádky. Martin Lavička obalil v "naší nové kuchyňce" ryby a Niki s dalšími zprodukovala bramborový salát a to i přesto, že se v Taipei v podstatě skoro neprodává majonéza. Jakub Otčenášek přinesl svojí kultovní harmoniku a když nastal Štědrý večer, začali jsme slavit.Řekli jsme si, že si nebudeme dávat žádné dárky, řada z nás neměla z důvodu školních povinností čas je shánět a především peníze je nakupovat. Přestože jsme se nacházeli na druhé straně světa od našeho domova v cizí zemi s jinou kulturou a zvyky, měli jsme se jako doma. V určitý okamžik večera se najednou pode mnou zhoupla podlaha. Přičítal jsem to asi dobrým účinkům vánočního vína, ale když Nikoleta s výkřikem nadskočila, tak jsem zbystřil. To mohlo znamenat dvě věci - buďto se někde objevil šváb, anebo došlo k zemětřesení. Andělíček na špičce vánočního stromku se rozhoupal a naznačil druhou z možností. Všichni jsme ztichli, ale nic dalšího se nedělo. Byli jsme rádi, že jsme spolu, staráme se o sebe a je nám dobře. Duch Vánoc vstoupil do našeho domu.