Rozhovor s dlouholetým výčepním z Dejvické nádražky "z druhé strany pípy". Nádražka je svého druhu nejstarším pohostinským podnikem v Čechách s kontinuálním provozem od roku 1873 až doteď
Jak jsi se dostal do Dejvické nádražky?
Díky přítelkyni, za kterou jsem se kdysi vydal do Prahy. Dokonce
jsem bydlel přímo v 1.patře budovy Dejvické nádražky u kamaráda. V té
době tam ještě fungovaly nájemní byty. Netušil jsem ovšem, že za pár let se
přesunu do přízemí přímo za pípu, kde asi od roku 1992 čepuji pivo.
Měl jsi už předtím nějaké výčepní zkušenosti?
Trochu ano. Nějaký čas jsem prodával zmrzlinu a posléze
čepoval pivo v Doksech u vody, kde byl celkem frmol.
Je náročné se naučit dobře čepovat?
V dnešní době už tolik ne jako dřív.
V současnosti existují na čepování automaty, kam se jen vloží kelímky a
pivo natočí automat na jeden vrz. V Nádražce však udržujeme tradici a
čepujeme z jednoho kohoutku rovnou z pípy buďto tankový Staropramen
nebo Plzeň.
A kolik vyčepujete za den piva?
To je různé, ale za celý den tu pivo lidem chutná. Nejvíce asi při různých kulturních akcích, které se u nás občas konají. Například během takzvaných Frýbestrů, což je jednodenní program spojený s koncerty kapel,
který se koná jednou za rok na počest zde oblíbeného televizního hlasatele
Miloše Frýby.
Proč u vás vlastně pěstujete kult Miloše
Frýby?
Tento legendární televizní hlasatel 70.a 80.let se stal
určitým symbolem ještě předrevolučních časů v Nádražce, který držíme
dodnes. Nejen už zmíněným Frýbestrem, ale také značkou "8:50", vysázenou do
dlaždic před šenkem. Ta označuje začátek ranní relace zpráv našeho Frýby. Čímž
se zároveň omlouvám, že Hemalovci u nás nejsou příliš vítáni. Alespoň ti, co se
ke svému hlasateli nějak veřejně hlásí.
Jinak jsou ale u Vás příznivci nejrůznějších
sportovních klubů všichni vítáni. Nad vchodem se nachází šála Sparta Praha
zatímco u výčepu zase Slavia Praha
Ano, naše náruč je jinak pro všechny do široka otevřená.
I když se tu a tam vyskytne fanoušek, který proti tomu něco namítá, nakonec se
přizpůsobí duchu Nádražky, kam chodí všelijací lidé.
Zavítá sem třeba i nějaký politik?
Ano, jistě. Na zahrádce se objevil například Petr Fiala,
toho času ještě jen předseda ODS. V předvolební kampani zase budoucí
prezident Petr Pavel. Na zdejší oblíbené zahrádce, která se nachází hned vedle
kolejí, se občas staví třeba i někdo z radnice. Odtud i z dalších
těchto případů vychází úvaha, že kdo projde Nádražkou, má vyhráno.
Jak tu probíhala předvolební návštěva
generála Petra Pavla?
Jednou takhle přišel takovej obyčejnej mladej kluk a
zeptal se: "Mohl bych si tady vepředu zarezervovat tak 50 míst?" "Mohl",
odpověděl jsem jako vždy. "A na copak?" "On by měl totiž přijít generál Pavel",
odvětil mladík a odešel. Zanedlouho se objevil správce objektu a ptá se: "On
sem má přijít generál Pavel? Ozvala se mi šéfka jeho volebního štábu, že by sem
chtěl přijít a setkat se studenty". Generál Pavel pak skutečně přišel
s kufříkem a poprosil mě, jestli bych mu mohl tento jeho osobní kufřík
uložit na chráněné místo. Tak jsem ho uložil do kanceláře. Generál následně
nelenil a dal se ihned do práce. Čepoval pivo, naléval zelené a na pódiu si
zahrál se studenty fotbálek. Po jeho odchodu se hned na sociálních sítích
objevil krátký sestřih z Nádražky, který měl do půl hodiny tisíce sdílení.
Generál Pavel tedy prošel Nádražkou a stal se prezidentem.
Vraťme se ale do všedních dnů. Jak to u vás
chodí s takzvanými štamgasty? Jsou to lidé nejhlučnější, kteří také vypijí
nejvíce piva?
To je různé, ale právě že většinou ne. Jedná se o lidi,
často nepříliš nápadné, kteří však udržují určité zvyky, spjaté
s Nádražkou. Například pán, který chodí každý den ve stejnou dobu, klidně si vypije své
tři piva a spokojeně odchází domů.
Složení návštěvníků Nádražky je vůbec velice
zajímavé. Mohl bys ho nějak přiblížit?
V podstatě sem chodí úplně všichni od studentů po
kmety a to všech nejrůznějších profesí. Přes den sem zavítají nejrůznější
cestující z Dejvického nádraží na jedno, ale třeba i manažeři, kteří si
v saku a s otevřeným notebookem vyřizují své záležitosti. Je zde
ticho a nikdo neotravuje, což jim určitě vyhovuje. Navíc si k práci můžou
dát čerstvé pivko za dobrou cenu.
Nejživěji je asi večer?
Ano, samozřejmě. Jedná se hlavně o studenty, kteří sem
jdou ze školy nebo lidé z práce a pak se jim odsud nechce domů. Ale o půlnoci zavíráme, abychom pak druhý den mohli zase otevřít.
Zaujalo mě také, že se zde nachází nebývalé
množství mladých slečen, které ale myslím, že běžně do hospody jinak moc
nechodí
To bude asi tím, že tu všem nabízíme velký kus svobody.
Lidé si zde mohou užívat takřka bez omezení. Dokonce si i přestavovat stoly
podle svého uvážení, i když v tom směru vítáme aspoň to, že se nás zeptají.
Někdy to tu všechno hosté přestaví dříve, než se rozkoukáme a nedostaneme se
ani na záchod. Také ceny lihovin jsou zde stále dosti lidové. To všechno asi
láká hlavně mladé lidi, kteří se zde mají zkrátka svobodně a to už taky není
všude tak docela samozřejmost.
Každá svoboda a demokracie má ale i svá
pravidla
Přesně tak. Snažíme se ale návštěvníkům vyjít maximálně
vstříc a necháváme vše plynout svým způsobem. Mají-li například na oslavu i
svoje pohoštění, mohou si ho přinést a na našem pódiu si zprodukovat i vlastní
program. Konají se zde občas koncerty a někdy hraje i divadlo, zkrátka to tu
žije. A když vidíte, jak důstojník gestapa s hakenkrajcem na ruce rozdává
židovským dětem na peróně bonbóny, dojde vám, že se zde třeba natáčí i jeden
film. V 90.letech tady byly ale divočejší
časy. Například když sem chodili opravdoví sparťanští chuligáni, tak tu bylo
veselo, ale v poslední době už sem chodí takřka všichni.
Vždycky jsem měl za to, že tady hosté mezi
sebou celkem vycházejí?
Je to o lidech. Večer tady bývá veselo a při práci moc
nemám čas nikomu domlouvat. Nechávám vše plynout a výtržnici se pacifikují
zpravidla ve svých partách, takže nemusíme nikterak zasahovat.
Co tě na tom nejvíc baví?
Asi ty lidi a ta životní energie Bývá tu i legrace právě
díky množství rázovitých typů, kteří sem mnohdy zavítají.
Baví, přestože jsi v oboru už tolik let?
Ano, je to tak. Střídáme se
tady po dnech s kolegou Markem. Kromě toho tu máme k ruce partu usměvavých a obětavých brigádnic, které nám pomáhají sklízet sklenice a asistují i za výčepem při přípravě nápojů i jídla. Rádi také dáváme příležitost k brigádě lidem z Ukrajiny a snažíme se je zapojit do konceptu Nádražky jako svobodného prostoru pro všechny lidi dobré vůle.
Prostředí Dejvické nádražky je také autenticky
výjimečné prostředím, které propojuje klasické nádraží a hospodu. Obojí zde má
vlastně dlouhou tradici
Ano, jedná se pravděpodobně o jedinou Nádražku u nás
s nejstarší kontinuální dobou provozu od konce 19.století, kdy byla spolu
se samotným nádražím ještě za Rakouska-Uherska založena a otevřená je až dosud.
Snažil jsem se pro ní dokonce na ministerstvu kultury vyjednat uznání za kulturní památku, což by
si jistě zasloužila. Ale bylo mi řečeno, že pokud se jedná o podnik, který se
provozuje, památkou se stát nemůže.
Tak doufejme, že bude ještě v provozu
pokračovat, když je svého druhu asi poslední
Také v to doufáme. Budoucnost Nádražky je předmětem diskuzí s majitelem objektu, kterým je Správa
železnic (SŽ). Dosud se ale zatím vždycky podařilo se domluvit, tak doufáme, že budeme moct tuto tradiční Nádražku provozovat i
nadále.
Proč je důležité, aby Nádražka i nadále
fungovala?
Četl jsem, že v Anglii jsou místa, kde jsou hospody
v provozu třeba 300 let a mají ve společnosti svojí tradici a důležitost.
Myslím tedy, že je důležité, aby tu Nádražka jako místo více než staletých
setkávání byla i nadále. Lidé, kteří sem chodili jako studenti, se sem vrací. A
jejich děti zase jako studenti. Takhle to tady pokračuje stále dál. Jednou jsem
zašel k paní doktorce a ona povídá: "Jaké máte povolání? "Výčepní" "A
kdepak?" "V Dejvické nádražce." "Opravdu? Tam jsem chodila jako studentka",
rozzářila se. No a vzhledem k tomu, že pak na mě byla i nadále vlídná,
usuzuji, že dobrý.
