Petr Kasnar: Pro kouzelníka je vlastně každý problém zároveň inspirací (rozhovor)

"Petr Kasnar, renomovaný profesionální kouzelník, je hrdým zástupcem České republiky v oblasti moderní magie." Tolik se zde dočíst na internetu po zadání jeho jména do vyhledavače. Já si ho však pamatuji ještě před revolucí z projektu Divadelních poutí na střeleckém ostrově v Praze, kam skvěle zapadl jako kouzelník "pouliční". Jak mohou být kouzla a čáry vlastně profesí a je možné opravdu kouzlit nebo je to všechno jenom hra? 

Jak jsi se dostal ke kouzlení?

V naší ulici bydlel pán, který se učil už za první republiky od jednoho z prvních českých kouzelníků Leopolda Beránka, zakladatele legendární Magické akademie a prvního skutečného obchodu s kouzelnickými rekvizitami. Jmenoval se Josef Mika. Tehdy si ovšem mohl dovolit takovou profesi provozovat jen člověk movitý.

Jak to?

Cena rekvizit je i dnes značná a z průměrného platu si to zkrátka nikdo dovolit nemohl. Kdysi se kouzla dědila v rámci kouzelnických rodin. Sám Leopold Beránek je začal nakupovat v Německu a posléze začal vydávat v Čechách na kouzelnická témata odbornou literaturu. Také v Podskalské ulici zřídil první obchod s kouzelnickými rekvizitami.Nechával je sám vyrábět , což byla u nás průkopnická práce,protože s výrobci musel zpočátku řešit specifické problemy s takovou výrobou spojené. Součástí tohoto podnikání bylo i kouzelnické studio, které nazval Magická akademie.Některé z kursů této akamie trvaly i několik let.

Ve 20.letech tato jeho neúnavná činnost byla završena tím ,že byl založen první první český kouzelnický klub a tak by se dal označit za jakéhosi průkopníka české kouzelnické školy.

Kdy jsi pomyslel na to, že by ses mohl věnovat kouzlení jako profesi?

Právě už zmíněný Josef Mika měl jako zaměstnanec Barandovských filmových atelierů vždy jednou za rok na starosti předvánoční besídky pro děti, jejichž součástí bylo vždy i jeho kouzelnické představení.Byl jsem jimi tak fascinován,že jsem si začal sám už jako kluk zkoušet různé věci. Začal jsem s kartami, které jsem si sám nakreslil.

Existuje u nás nějaké oficiální kouzelnické školství?

Bohužel ne. Zkoušel jsem sice dělat kouzelnické kurzy, ale pak se ukázalo, že většinou si zájemci asi představovali tu cestu mnohem rychlejší a jednodušší. Já bych byl v jejich věku dal nevím co za to, mít takovouto možnost.

Jaká byla tedy ta tvoje?

Moje cesta vedla přes obrovskou pokoru k odkazu všech geniů z jejichž práce dnes čerpáme,dnes je ale jiná doba.Úplně na počátku mně nadchnul a následně i nasměroval pan Mika ,pak mi ve zralém věku dokonce věnoval některé svoje kouzelnické rekvizity, které už sám nepoužíval.

V roce 1968 se v Praze konal velký mezinárodní festival kouzel, který se odehrával po celý týden a kromě mistra světa Tonny van Dommelena z Holandska nás poprvé navštívilo mnoho kouzelníků z celého světa.I když mne rodiče odrazovali, od té chvíle nakonec bylo jasné, že mě to táhne právě ke kouzlení.

Je provedení kouzla přesně dané, anebo je zde prostor pro improvizaci?

U kouzla je vždy dán přesný postup, který je od někoho detailně zpracovaný. Ale to samozřejmě neznamená, že by provedení kouzla mělo být navždy přesně dané. Každý kouzelník přemýšlí, co by ještě na něm mohl vylepšit nebo jak ho udělat efektnější.

Kdo je vlastně v historii tvůrce kouzel?

Kupodivu se to většinou ví dost přesně. Například u karetních triků je často přesně uvedeno, kdo kdy co vymyslel. A kdo do kouzla s čím přispěl.

Kde se to eviduje?

Neustále se k tématu vydává odborná literatura s nejen s novými triky,ale i snovými verzemi už zpracovaných triků.

A pak je zajímavé, že vlastně každá věc, která je součástí našeho světa, se stane dříve či později předmětem přemýšlení, jakým způsobem jí využít pro nějaký trik. Existují tedy už na jednotlivé oblasti kompletně zpracované encyklopedie včetně videí. Kromě toho vychází kouzelnické specializované časopisy, přinášející novinky a trendy. Dále pak se konají u nás i ve světě různé kouzelnické festivaly, kde se nejen soutěží,takže je možné shlédnout spoustu originálních čísel,ale pro registrované účastníky je tu i mnoho odborných seminářů a workshopů. Zároven ,jak se vše vyvíjí,je vše i neustále zaznamenáváno a stává se to předmětem prodeje.

Ovšem knížku o základech kouzelnického umění "Kouzla nejsou žádné čáry" napsal Miroslav Švadlenka.Pro začátečníky je to podle mého soudu nejlepší knížka ,která u nás kdy vyšla.

Proč si to myslíš?

Ta malá knížečka není jen souhrnem samotných kouzel, ale představuje i historii černé i bílé magie ve světě a informace o tom,jak jsou kouzelníci organizováni a spostu dalších užitečných informací. Je zkrátka zpracována tak,aby začátečník skutečně pochopil o čem kouzla jsou.

Co obnáší být dobrým kouzelníkem?

Kouzelníci jsou v podstatě samouci. Jejich dovednosti a znalosti se však skládají z mnoha dalších segmentů a oblastí. Úspěšnost dnešních světových kouzelníků je přímo úměrná šíři těchto znalostí. Jde například o samotnou techniku, taneční vzdělání, výrazový projev, scénografii, práci se světly, polytechnické vzdělání k výrobě rekvizit, umění manipulace…

Tedy si musíš provedení kouzla připravit sám?

Ve světě jsou samozřejmé celé teamy se specialisty na ony jednotlivé segmenty, které velká kouzla připravují. U nás je to však spíše záležitost jednotlivců.

A jaké je tvoje zaměření?

Zabývám se oborem mikromagie, takže kouzlím sám a také si vše sám připravuji.

Kdo rozhoduje o kvalitě kouzla?

Soutěží se v různých kategoriích, kouzelnická čísla se bodují a pak se průměrují jako při sportovní soutěži. Na závěr se však vyhlašuje ještě Grand prix, tedy jena velká cena pro jevištní a jedna pro nejevištní obory.

A kam spadá mikromagie?

Do nejevištních kouzel.Jde o kouzla předváděná z bezprostřední blízkosti. Dříve se také nazývala jako salónní magie.

Je ve světě nějaká kouzelnická velmoc?

Myslím, že dříve nejvíce kouzelnických mistrů světa pocházelo z Holandska. Je zde určitá tradice. Největší legendou byl Fred Kaps , který získal titul mistra světa třikrát. V době, kdy se soutěží zúčastňoval on, ostatní kolegové se z nich odhlašovali, protože věděli, že to proti němu nemá cenu.

Jinak lze spíše říci,že jsou některé země,které mají velmi silnou tradici i velkou členskou základnu,jako kupř .Německo,Anglie,Španělsko,Spojené státy a v poslední době jsou to také korejští kouzelníci. Pokud se ale podíváte na průběžné výsledky všech mistrovství světa, tak vítězové pocházejí z nejrůznějších zemí,takže se dá říci,že svět je plný vynikajících kouzelníků.

Je možné vybrat nejlepšího kouzelníka všech dob, například Houdiniho?

Jsou samozřejmě ve svých oborech legendární kouzelníci. Harry Houdini například poprvé začal provádět trik "vysvobození se z něčeho", z provazů, řetězů, klecí a mnoha dalších objektů.Vytvořil tak zcela novou kouzelnickou disciplínu,které se dnes říká eskapologie.On vymyslel tolik systémů, že dnes už není mnoho lidí, kteří by přišli s něčím novým. Vše musel samozřejmě vše vyzkoušet sám na sobě.

Jak se to má v tom směru se tvým oborem mikromagie? Jedná se o ustálenou sumu znalostí nebo je možnost ty věci dále rozvíjet?

Určitě je možné při práci s lidmi vše rozvíjet. Protože i když si člověk daný trik někde nastuduje, musí ho stejně upravit pro sebe. Kouzlo je vlastně svého druhu scénář, který však napíše někdo jiný a nyní je otázka, jak se daná věc bude prezentovat. Protože to taky musí být zábavné pro diváky, aby byli ochotní to sledovat. A v rámci mého oboru je odezva publika vlastně stále kolem mě. Jsem mezi nimi a s nimi v kontaktu. Danou věc pak někdy i upravuji podle vývoje situace.

Je tedy v rámci samotného kouzlení i prostor pro improvizaci?

Během provádění kouzla není možná, protože jde o přesnost, aby fungovalo. Ale samozřejmě,když se něco vyvine jinak, než má, člověk si musí nějak poradit. To je ale zároveň často situace, při které může vzniknout nový trik, který je lepší a zábavnější než trik původní.

Jak tedy vznikají nová kouzla?

Jde vždycky o posouzení jednotlivých nápadů a realizovatelnosti jejich provedení. Pro kouzelníka je vlastně každý problém zároveň inspirací. Protože čím větší problém, kdy něco nejde, tím může vzniknout lepší kouzlo, jak z toho ven. Kouzlem nejlépe.

Mohl bys dát nějaký příklad?

Požádal mě jednou jeden ředitel firmy, který se ji chystal opustit, abych mu pomohl zmizet z večírku na rozloučenou. Tak jsme to udělali. Odehrálo se to na jedné zasněžené chatě v horách. Pan ředitel se s hosty hezky rozloučil a pronesl, že za chvíli s mojí pomocí zmizí na Kanárské ostrovy. Usedl ke stolu mezi ostatní, byl zakryt prostěradlem a když jsem prostěradlo sundal, pan ředitel byl pryč. Jeho auto za chatou zůstalo na své místě, ale pan ředitel už tam nebyl. Zanedlouho se jim pak ozval s telefonátem z Kanárských ostrovů.

Jednalo se o trik, který jsi sám vymyslel?

Ano , byl to trik řešený na míru velmi nestandartní situaci,kdy mne problem inspiroval , jak udělat z celkem běžného kouzla,řešení mnohem sugestivnější. Jedná se samozřejmě o věci složité, které se musí přesně nazkoušet a jsou náročné na provedení. Například můj trik objevení auta na zemi. Přičemž ta zem byla zcela zemitá. V tomto případě přímo beton na jevišti v Hotelu Hilton.

Jak je důležité při dokonalém provedení kouzla sebeovládání?

Samozřejmě zcela zásadní. Je dobré nespěchat, postupovat zvolna a získávat zkušenosti. Chce to pevné nervy a pracovat na sobě.

Kdy jsi tedy začal svojí vlastní cestu za kouzly?

Profesionálním kouzelníkem jsem se stal ve 23 letech, když jsem absolvoval tzv. přehrávky. Ve schvalovací komisi však za komunismu seděli často lidé, kteří sami kouzlení vůbec nerozuměli, jejich starostí bylo,aby nás prošlo co nejméně. Mne se to kupodivu podařilo.

Mají mezi sebou čeští kouzelníci nějaký kontakt?

Kouzelníci jsou komunita, která se neustále setkává. Někdy za účelem předávání znalostí a na druhé straně se samozřejmě jedná o vzájemnou konkurenci, kde každý přemýšlí, jak být lepší. Největší příležitost pro obojí vznikala na mezinárodních festivalech, kam však bylo těžké vycestovat, zejména pokud šlo o ty západní. Jedním z přátelských kolegů z Vídně, který však obohacoval celou naší českou komunitu byl například ing.Helmut Ziegler.

Změnila se nějak pro tebe situace po revoluci?

Velmi výrazně. Předchozí období bylo neustále limitované nutností realizovat záludné profesionální zkoušky.Na předvedených číslech se pak nesmělo nic měnit.

Pro mne bylo velkým štěstím,že jsem byl nedlouho potom osloven ke spolupráci s projektem v divadle Alhambra s názvem "Kouzelný den" , na kterém jsem spolupracoval s režisérem Janem V. Kratochvílem ,takže i v době,kdy vše bylo pod taktovkou komunistů,jsem měl příležitost pracovat i na dalších významných projektech.

Ovšem od roku 1990 nastala doba zcela jiná.Všechna nesmyslná omezení padla,takže jsem pak pracoval v mnoha zemích a hlavně mohl opustit varietní styl kouzelnictví,což bylo do té doby vyloučené. Dalších 10 let jsem věnoval prosazení profesionální mikromagie v čechách.V té době něco zcela nového,dnes úplně běžná nabídka agentur.

Existuje dnes nějaký současný kouzelník, který by byl srovnatelný s legendami v oboru, kterým byl například Harry Houdini?

Myslím, že se jedná jednoznačně o Davida Copperfielda.

Je to člověk, využívající geniální koncepce, ve kterých vystupuje sám za sebe jako postava v situacích s nevšedním průběhem. Například jako postava ve filmech Alfreda Hitchcocka.

Existovala nějaká tato tradice historicky i ve světě?

To původně nebylo zvykem. Kouzelník zkrátka kouzlil a jedno číslo střídalo druhé. Je ale zajímavé, že koncept kouzelnické show coby příběhu podle nějakého předem určeného scénáře vlastně vzniknul v Čechách už za první republiky .

Totiž právě Josef Mika,který kromě toho ,že vystupoval jako kouzelník ,byl také velmi známý ochotnický herec. Pro svůj kouzelnický klub začal psát tedy scénáře kouzelnických večerů,které už měly děj. Tento nápad pak od něj převzali manželé Mazakiánovi , kteří pak tento prvek použili ve svých číslech a slavili s ním velký úspěch i v zahraničí.

Je tak možné, že tento český nápad tak ovlivnil i slavného Copperfielda.

Mohl bys o Copperfieldovi říct pár slov ze svého úhlu pohledu?

Jedná o velmi pracovitého člověka, který překročil snad všechny myslitelné rekordy. Kromě toho, že pracoval asi pro mnohé celebrity světa, se stal sám o sobě největší celebritou , která také nejvíce z nich vydělá. Od původního konceptu show jako příběhu se přesunul k velkolepým efektům klasického iluzionisty typu legendárního Houdiniho.

Samozřejmě ,že takováto show vyžaduje také i dokonalé scénické zpracování - tedy skvělé lidi na světla,hudební režii a vše ostatní. Je to tedy v první řadě otázka finanční. Platí tu ale stejně jako v divadle ,že připravená a nacvičená kouzla jsou jen scénář, to hlavní ale nejsou peníze ,ale lidé, kteří ten scénář vezmou a udělají z něj krásné představení.

David Copperfield je v tomto směru jedinečnou osobností.

Je zřejmé, že ho jeho práce už více jak 40 let jistě stále baví, protože dosud pracuje a takřka denně hraje 2 show ve svém obrovském divadle v Las Vegas. Chtěli jsme se tam jednou také podívat a museli kupovat lístky půl roku dopředu, aby to bylo možné, což je asi ta nejlepší vizitka sama o sobě. Na místě jsem obdivoval dokonalou show, dotaženou do všech detailů, která byla, stejně jako ty předešlé, zcela jedinečná.

Setkal jsi se s ním někdy osobně?

Pracoval jsem v legendární restauraci La Provence, která inzerovala moje kouzlení. David Copperfield tam jednou přišel přes den, postavil se k baru, stál tam více než hodinu a aniž by si cokoliv objednal, zase odešel. Já však hrál až večer. Podruhé se tam pak měl objevit za několik let po představení v Praze, kdy svůj příchod i avizoval. Čekal jsem na něj na daném místě až do půlnoci a pak šel domů Za půl hodiny mi zvonil telefon, že Copperfield dorazil. Tak jsem se s ním už dvakrát minul, ale snad ještě někdy bude příležitost se setkat.

Co dá člověku do života být kouzelníkem?

Myslím, že při přípravě a realizaci kouzel se člověk seznámí s řadou dalších oblastí života, s kterými by jinak zřejmě vůbec nepřišel do styku. Ti nejlepší třeba kvůli kouzlům vystudují herectví,nebo psychologii ,mezi kouzelníky je i mnoho inženýrů, chemiků apod.Stejně tak se díky kouzlům dostane do míst ,kam se lidé běžně nedostanou.Kouzla jsou také výsostně tvůrčí činností,takže při realizaci je nutné občas spolupracovat s lidmi z různých oborů. Kouzelnická komunita,se také velmi živě stýká,takže se kouzelníci nejen sdružují v klubech,ale po celém světě fungují národní svazy ,které pak zastřešuje FISM , tedy světová organizace ,která každé tři roky pořádá mistrovství světa.

Nejkrásnější jsou ovšem okamžiky , kdy vidíte ,že kouzla dělají lidem radost ,že je baví. Jedině kouzelník může zažít okamžik,kdy vidí,jak se dospělý člověk před jeho očima během několika minut promění v radostné dítě.

A to je to opravdové kouzlo a skutečný motor to dělat. Dalo by se vlastně říct, že kouzelník novým a neopakovatelným způsobem ozvláštní nebo přetvoří všední realitu v novou, magicky zajímavou a zábavnou skutečnost. A to je skutečně kouzlo, které má každý rád.