O důležitosti benzínových stanic

Náladou jsem na stupni číslo 1, ale Pes zavyl pětku a tak nezbývá než se přizpůsobit. Na této úrovni, jak víme, jsou všechny hospůdky i bary zavřené. A k tomu koncertní sály, kina, divadla, oblíbené obchůdky nebo trhy, zkrátka místa, kam se člověk chodí pobavit dalšími lidmi i s dalšími lidmi, prohlédnout si, co ho zajímá nebo si koupit, co má rád nebo čemu je mu třeba. Například jsem v nedávné době zjistil, že se mi staré škrpály rozpadají a kalhoty nad nimi taky nevypadají jako ze žurnálu. 

     Za pomoci internetu jsem tedy zakoupil obuv stejné velikosti a typu s jistotou, že bude sedět a kalhoty od jedné nejmenované, leč známé anglické společnosti. K mému údivu nové kalhoty, ačkoliv se zcela jistě nacházely nedaleko v obchodním domě, kde jich je jinak mnoho, byly odeslány letecky z Londýna na mou českou adresu. Zřejmě se to dané firmě vyplatí, i když marně přemýšlím, v čem je to výhodnější, aby přeletěly kanál La Manche a půl Evropy, než dovážka kurýra z o pár bloků vzdáleného obchodu. Ale budiž. Alespoň mám kalhoty - světoběžníky. Mám však podezření, že ani ty botky ke mně nedošly jen tak, ale zahlédl jsem něco o skladu oné druhé firmy v Polsku. Celý svět tedy jako by běžel nyní víceméně online, kdy jsme všichni se všemi jakoby ve spojení. 

     Jenomže kontakt ve 3D nenahradíš, obzvláště když se jedná o hezkou nebo aspoň prima kamarádku či kamaráda, se kterým můžeš srazit korbely piva a probrat všechno, na čem Ti záleží. A tak ani sociální síť nenahradí člověka z masa a kostí, který tak nějak, jak se zjistilo i v této moderní době, je stále středobodem kvalitního styku jakéhokoliv druhu. Co zbývá? Co zůstalo otevřené a kde je možno zažít něco z toho, na co jsme byli zvyklí? Možností věru mnoho není. A tak paradoxně jedním z nemnoha míst, kde se lidé sdružují, i když za zcela jiným účelem než kvůli setkávání, je dnes benzínová stanice, na kterou je spolehnutí, protože zůstává vždy a všude otevřená. Nejedná se věru o místo nikterak romantické, ale na stupni číslo 5 člověk bere, co se nabízí, pes nepes. V jednohvězdičkové benzínové stanici to ovšem nemá úroveň. Člověk přijede, načerpá si a nemůže ani vejít do stanice. Vše se odbyde u výdejního okénka, na jaké jsme si zvykli už u samotných restaurací a hospod. V rámci dvouhvězdičkového podniku můžete vejít, ale sortiment je prostý. Prodavač nebo prodavačka s Vámi nejspíš moc povídat nebude, ale třeba se aspoň hezky usměje. U tříhvězdičkové stanice je to už o něco kvalitnější. Sortiment je celkem pestrý a s personálem můžete prohodit pár slov od počasí po politickou situaci. O hvězdu více už v interiéru nalézáme dokonce stolky, u kterých můžete zasednout se svým doprovodem a popovídat si. Také se zde nacházejí nejrůznější nápojové automaty i kvalitní zboží z domova a ciziny. Svítí se tu a hraje hudba.No a pětihvězdičková čerpací stanice? Tam to máte dokonce i s obsluhou. Tak to už je jako v restauraci. A svět se zdá být jako dřív.