Nejen o panu Bočanovi

     Jsem moc rád, že cenu za mimořádný přínos české kinematografii získal pan Hynek Bočan, vlastně poslední představitel české nebo československé nové vlny. Její členové myslím natočili to nejlepší z českého filmu. Forman, Menzel, Passer, Papoušek, Chytilová...A taky je pan Bočan jediný režisér, kterému jsem kdy dělal asistenta, sice až třetího, ale dělal. Uchopil Českého lva, zadíval se na něj a promluvil o tom, jak přestože byli jako tvůrci naprosto rozdílní svým stylem, zůstali svým způsobem spojeni, věděli o sobě, pomáhali si a nějakým způsobem se ovlivňovali a tříbili jeden druhého. A také, že v ceně vidí všechny ty své kamarády z minulosti. Pak popřál všechno nejlepší českému filmu. Ten moment mě dojal. Připadalo mi, že se tu s námi loučí představitel světové síly filmařské generace, ze které čerpají nejen naší tvůrci dosud a na kterou opravdu můžeme být hrdí. Některé její členy mi bylo ctí poznat osobně a můžu upřímně říct, že do svých zralých let si tito lidé zachovávali nebo zachovávají svěžest mládí, kreativitu a chuť do života. Vynikají osobitým a chytrým myšlením a stylem, který je všechno jen ne nudný. A zároveň je v nich neustále obrovský kus pokory. Proto obdivuji českou novou vlnu. Nejen její filmy, ale i jejího ducha a životní styl celé té generace 60.let. Řekl bych, že to je příklad hodný následování. Jinak, dál, až za obzor. Jak se zmínil Ivan Passer v našem poslední telefonickém rozhovoru, když jsem se ho na to zeptal. "Chce to talent a kuráž."