Nejdražší komodity

Před několika dny jsem náhodou shlédl v některé z televizí reportáž o soutěži, ve které vybírala komise, složená z odborníků, nejkvalitnější vodu. Nejednalo se jen o nějakou bandu hygieniků, posuzujících její čistotu, ale o skupinu zkušených degustátorů, hodnotících různé vody ze všech koutů světa na základě mnoha kritérií, lahodnou chuť nevyjímaje. Uvědomil jsem si, že znám různé druhy vody - čistou nebo zakalenou, měkkou, tvrdou, sterilní, pramenitou, minerální, ale nad chutí vody mě nikdy nenapadlo se zamyslet. V reportáži se také mluvilo o tom, že kvalita vody také odpovídá její ceně. Slyšel jsem o bohatých Američanech, kteří si nechávají soukromě dovážet určitý typ nejlepší vody až z Evropy. Voda vlastně nemusí být vůbec žádná samozřejmost. Třeba v Africe jí určitě všichni nemají tak po ruce jako my a v poušti se třeba vyskytuje jen v oázách, za kterými musí karavany táhnout přes obrovské plochy.

A co třeba čistý vzduch? Ten vlastně také není žádná samozřejmost, o čemž vědí své třeba obyvatelé Ostravy, rozhodně i Prahy a mnoha dalších měst, kteří jsou šťastní, když mohou vyjet někam do lesa nebo v zimě na hory, aby se nadýchali čerstvého vzduchu.

Vezmeme-li v úvahu, že dnes si každý z nás rád připlatí za jistý nadstandart ve věcech, na kterých nám záleží, ať už se jedná o jídlo, pití nebo dovolenou, proč si také nepřilepšit na kvalitní vodě nebo vzduchu, bez kterých se neobejdeme a jsou pro nás zdravý život poměrně důležité? A co bychom dali za úsměv? Za ten bychom byli ochotni dát mnoho, protože když se někdo usmívá a ten další se také usmívá, je hned lepší nálada, život je veselejší a po všech stránkách lepší.

A tak se zdá, že věci, které jsou nejdražší, protože jsou pro náš život nejdůležitější, nám za to nestojí. Ale nejlepší voda, která prý pochází z Bhútánu, může mít už za chvíli větší cenu než značkové šampaňské. Takže nakonec nejbohatší nebude ten, kdo má nejlepší auto, největší dům a největší televizi, ale kdo se napije nejlepší dobré vody, bude si dýchat čerstvý vzduch a u toho se do široka usmívat. Oni i v tom Bhútánu jsou dál, protože, jak známo, řeší tam HDŠ - hrubé domácí štěstí spíše než HDP - hrubý domácí produkt. Ten by měl být především prioritou naší vlády i opozice. S HDŠ se totiž musí zákonitě zlepšit i HDP, protože nás bude všechno více bavit. Tak na zdraví, jdu si dát prozatím panáka z vodovodu, ale někde se začít musí.