Miroslav Turčín: Pracujte na sobě, spořte a investujte do věcí, které za to stojí (rozhovor)
Miroslav Turčín je moderní investiční poradce ale i člověk, který má řadu dalších zájmů. V mládí chtěl být umělcem , díky čemuž má i široký přehled o dějinách umění, které ho baví. V jeho kariéře však převážilo finanční směřování. Pracoval jako bankéř a nyní se věnuje investičnímu poradenství v jedné velké privátní firmě. Povídali jsme si tedy nejen o jeho pohledu na minulou, současnou i budoucí ekonomickou situaci v Čechách, o zajímavé práci s různorodými klienty, ale došlo i na řadu cenných rad nejen z oboru financí
Co tě na ekonomii baví?
Miluju lidi a společnost. A ekonomie je věda o společnosti. Každý se s ní setkáváme na denní bázi a zabýváme se s ní. Mě se baví setkávat s lidmi a naslouchat jim. Ekonomie je exaktní věda, která se snaží popsat děje ve společnosti, i když její teoretické výstupy ne vždycky popisují realitu. Například doktrína o tom, že by stát neměl mít výrazný dluh, je již bohužel překonána. Aktivní zadlužování (vyspělých) států trvá několik desítek let a nevidím zde výrazný posun k jiné strategii. A i když se jednotlivé státy a instituce sdružují, aby ušetřily, stále to tak je. Jednotliví lidé to vlastně ani nevnímají a řídí se každý zejména svým prospěchem. Užit si, splnit si své přání, třeba i na úkor druhého a někdy i blízkého člověka. Bez ohledu na profesi. Mě se baví setkávat s lidmi různého druhu, kteří jsou ekonomicky úspěšní. Od nich se hodně inspiruji a zároveň se jim snažím pomoci v rámci svých možností a schopností.
Musíš mít ekonomické vzdělání, abys mohl lidem radit?
Já ho mám a myslím, že to je určitý základ, který by v tomto oboru měl mít každý. Nejsem ale obecně typ, který by se vyžíval ve statistikách, grafech nebo časových řadách. Moje zkušenost z kapitálových trhů je taková, že řada odborných prognóz ne zcela vychází. Člověk je bytost, která se zkrátka někdy chová trochu nepředvídatelně a nedá se uchopit do nějakých předem daných teorií. Což se ukázalo například v období pandemie nebo války na Ukrajině, kdy přes z vnějšku daná omezení jsou lidé schopni nejen ekonomicky přežít, ale někdy dokonce, ať už je to morální či nemorální, i z těch situací těžit. Což je spíše otázka vynalézavosti člověka než odborných prognóz.
A také vynalézavosti podnikání
Ano a já podnikatele velice obdivuji, protože ten člověk jde opravdu s kůží na trh. Já jsem tu odvahu neměl a zjistil jsem, že raději pracuji se zázemím velké firmy a s jistým odstupem, díky kterému pak můžu těmto lidem pomoct se zorientovat. A případně s nimi nalézt pro ně vhodnou finanční strategii, která smysluplně zhodnotí jejich investice.
Jakým způsobem lidem radíš?
Je to od začátku otázka důvěry, na základě které hledám pro daného klienta nejlepší možnou strategii. Jedná se tedy o druh služby, otevřený dialog. Je to kontinuální proces, kdy poskytuji nápady, návrhy a řešení jak pracovat s klientským kapitálem. Daný podnikatel vydělává peníze, využívá svojí inovaci, nápady, podniká, má rodinu, koupí si dům, auto, koupí si třeba i druhé auto a zbydou mu nějaké peníze. Ty si nechce strčit pod polštář, ale nějakým způsobem smysluplně využít a já mám pak samozřejmě velkou zodpovědnost jak na to.
Tedy v tom, jak s nimi naložit?
Z mojí zkušenosti vím, že podnikatelé, kteří si svoje peníze museli vydělat mnohdy tvrdou prací a jít lidově řečeno se svou kůží na trh, vítají při jejich správě klidné řešení. Chtějí ráno vstát s vědomím, že se nemusí v tom směru ničeho obávat, protože pan Turčín se o ně dobře postará.
Jde tedy pak už spíše o to ty peníze ochránit?
To je to správné slovo. Můžeme peníze chránit před dopady inflace, kdy někdy postačí vytvořit mírný nadvýnos. A to je znova otázka důvěry, která se buduje dlouho, aby za něco stála.
Jedná se o důvěru v celou investiční firmu nebo se jedná o rovinu osobní?
Samozřejmě všichni žijeme v nějakém korporátním systému, který je nějak systémově regulován. Na druhé straně dobrý vztah vzniká v byznysu nebo finančním poradenství na bázi osobní. Za mě je klíčové daného člověka poznat vlastně i celkem do hloubky, ale to je oboustranný proces. To mi pomůže nalézt nejvhodnější kroky k realizaci jeho zadání. Žijeme v tržním prostředí a já mohu jeden den mít klientů pět a za další týden třeba žádného. Proto je důležité na sobě dále neustále pracovat.
V jakém směru?
Především v rámci svého oboru, abych byl pro svého klienta vždy akceptovatelný a odborný poradce. Má ke mně tedy důvěru stejně jako k instituci, kde jsem zaměstnán a která investici zajišťuje, i když já tam nebudu. I když rovina osobní je, jak jsem už řekl, podle mě i v tomhle vztahu zásadní.
Můžeš konkrétně uvést, jak probíhá třeba u tebe ona "práce na sobě"?
Zajímám se samozřejmě především o to, kam jde trh, tedy o ekonomické prostředí. Jaké jsou mikro a makroekonomické trendy. Sleduji internetové stránky, zaměřené na ekonomii a kapitálové trhy komentáře českých renomovaných odborníků ale i zahraniční zdroje. Žijeme v propojeném systému, kde všechno se vším souvisí i díky digitálním platformám a tak je důležité vše neustále sledovat, analyzovat a vyhodnocovat pro blaho klienta. Kromě toho je ale dobré mít všeobecný přehled o dění ve společnosti, protože jak známo, vzájemná důvěra se buduje i na základě společných zájmů. Takže se zajímám i o témata mezilidských vztahů, sport, dějiny umění, protože nikdy nevíte, co vám pomůže najít s klientem "společnou řeč".
Jsou témata, která je lepší nesdílet?
Obecně platí, že osobní témata by měla zůstat osobní. Také je dobré vyhnout se politice, protože tam jsou názory různorodé napříč spektrem nebo například hovory na téma sexuální orientace. Já osobně mám možná určitou výhodu v tom, že bedlivě sleduji, o čem a jak lidé mluví a z toho si dělám obrázek. Také třeba co mají na sobě a co mají rádi. Dalo by se to nazvat svého druhu až policejní prací, která ovšem je zcela zásadní pro úspěšnost prodeje, ve kterém jsou vždycky z povahy věci dva, prodávající a kupec. A každá správně zvolená otázka nebo téma může být tou zásadní pro další rozvoj vztahu.
Tedy vlastně nejde o manipulaci, ale o pokorné poznávání klienta?
Ano. Veškeré věci nedělám účelově, ale přirozeně. Mám možná také určitou osobní a v tomto směru důležitou kvalitu, že umím vyjít se všemi typy lidí. To je nutná podmínka k vybudování důvěry s klientem, což může trvat týdny, měsíce, ale i roky. Vždy se ale vyplatí. Klient mi začne naslouchat, klade otázky, vzniká diskuze a tak se posouváme dále v rámci společného zájmu o co nejlepší řešení. Tak se buduje důvěra.
Jaká je v tom směru důležitost vnějších znaků?
Samozřejmě zásadní. Tak jako když se už od dětství vždy učíme, že pan doktor i pan učitel mají vždycky pravdu, funguje to tak i v prostředí banky nebo investiční firmy. Klient si sjedná schůzku v moderní kanceláři, kde jsme oblečeni v saku, máme vizitky a vidíme se vlastně poprvé v životě. A on se velice záhy začne svěřovat kolikrát i s věcmi osobní povahy. Takové je autorita dané pozice nebo instituce, kdy je samozřejmě zásadní, aby poradce byl morální a tyto často ani nevyžádané informace nezneužil ve svůj prospěch. Protože peníze jsou také soukromá věc. Kdo je má, řeší, že je má a kdo je nemá, řeší, že je nemá. Týkají se tedy všech.
Jaký je rozdíl mezi klasickou bankou a prostředím soukromé investiční společnosti?
Já jsem prošel obojím. V bankovním prostředí jsem se pohyboval od druhé poloviny 90. let a zažil hned několik bankovních fúzí, což mě v současném pohledu významně profesně posunulo.
Banky aktuálně omezuje vysoká míra regulace kvůli ochraně klienta. Na druhé straně to však může snižovat manévrovací schopnost pro dobrý obchod na bázi oboustranné spokojenosti. V českém prostředí mají banky dominantní postavení, spravují nejvíce peněz a díky konzervativnímu založení místních občanů je jejich obchodní model stále úspěšný.. Avšak díky tomu možná nenabízejí vždy ty nejlepší možné služby za nejlepší ceny.
Já pracuji v privátní investiční firmě, kde je práce flexibilnější, osobnější a možná proto i modernější v přístupu ke klientovi. A podle mě je v tomto přístupu i budoucnost. Samozřejmě, že i u nás existuje vysoká úrověň ochrany klientských aktiv v souladu s regulatorním prostředí.
O co tedy jde investičnímu poradci především?
Nesmíme zapomínat, že veškerý ten proces třeba i osobního budování důvěry poradce s klientem směřuje také k naplnění ziskovosti pro danou společnost. Jak jinak se dají služby dlouhodobě vylepšovat a klientsky zatraktivňovat než reinvesticí zisku. Ten pak vzniká placením různých poplatků za služby a s tím spojené konzultace. Jinak u nás v podstatě zatím neexistuje systém placeného poradenství, kdy má klient svého člověka a odborníka na danou oblast, který je placen měsíčně za to, že se stará o správu majetku daného člověka a snaží se ho nějak zúročit. V rámci Evropy tento systém funguje v Anglii a částečně v Německu. Poradce je dále motivován například systémem odměn od klienta. Například v případě, že zisk z investice pro klienta bude více než předem dohodnutých x % dostane z nadvýnosu další část odměny. Což zase samozřejmě motivuje poradce, aby svou práci odváděl co nejlépe.
Jak tedy probíhá u nás práce investičního poradce v rámci například bankovního korporátu?
Je tam právě naopak velká míra kontroly. To je zcela jiný způsob, než když jsem v bance začínal v 90.letech. V té době byla banka jako velký mramorový chrám peněz. Důraz se kladl na oddělení prodeje, které generovalo pro banku hlavní zisk a panovala i důvěra v bankéře, jak vyhodnotí možnosti daného klienta a jeho vkladu. Nyní oddělení prodeje ustupuje před právním oddělením a dalšími odděleními, které se zaměřují na ochranu investic. A samotný bankéř je pod kontrolou ve všech směrech klidně i na týdenní bázi. Sleduje se, kolik má schůzek? Jak je při nich úspěšný? Kolik udělá za týden telefonů atd. Kontroluje se vlastně úplně vše. I díky tomu mi vyhovuje práce v privátní investiční firmě, kde je větší důraz na svobodu a zodpovědnost poradce, který zase musí vykázat určitý roční zisk pro svou firmu a jak ho dosáhne, je především na něm.
Jak jsi se dostal ke své práci?
Víceméně náhodou. Pocházím z rodiny, kde dominuje učňovská praxe Babička pracovala v lahůdkářství a nosila domů vynikající chlebíčky, všelijaké sušenky a dobroty všeho druhu, které měla uložené do svačinových papírových pytlíků. A já jsem si už od dětství na ty pytlíky neustále kreslil. Obličeje, přírodu, domečky, autíčka, zvířátka a velice mě to bavilo. Posléze jsem zjistil, že má rodina má takřka celoevropský rozměr i řadu vazeb na umění. Z jedné strany byla babička Maďarka a dědeček Rumun. Jejich syn, tedy můj strýc, je poloprofesionálním malířem, který ovládá olej i plátno a věnuje se také grafice, typografii a grafickému designu na počítači. Z druhé strany byl můj dědeček ze Slovenska, který se v mládí také věnoval malířství a zajímavé je, že i můj otec, tedy jeho syn nyní začal na stará kolena kreslit jako samouk, což ho velice baví. A tak se to vše asi nějak u mě spojilo.
A šel jsi za tím, co tě bavilo?
Z počátku ano. Protože pocházím z města Karlovy Vary, přicházela v úvahu střední průmyslová škola keramická se zaměřením na výtvarné zpracování keramiky. Při talentových zkouškách jsem bohužel nepochodil, ale podařilo se mi uspět v obdobném oboru na učilišti, které však nebylo zakončeno maturitou. Ale já měl už ve svých 14 letech jasno, že bych maturitu rád měl. A tak jsem skončil na střední průmyslovce se zaměřením na chemii, která mě ovšem vůbec nebavila. Postrádal jsem jaksi ve vší té teorii vazbu na realitu, ale maturitu jsem nakonec udělal. Naštěstí jsem v rámci onoho studia narazil na paní učitelku ekonomie, která mě zaujala svým zábavným vyprávěním o svém oboru. Například o otázce, jak se tvoří cena, co znamená dobrá cena v obchodě, jak se tvoří ekonomické vazby, vztahy a podobné věci.
Takže ekonomie nakonec zvítězila
Ano. Posléze i v návaznosti na roční soukromé studium, kde jsem se učil základy práva, ekonomie, podnikání a i díky tomu jsem nakonec získal svou první práci u Investiční a obchodní banky. Na kreslení jsem byl asi příliš líný, protože jsem tu schopnost vůbec nerozvíjel, ale dosud mě zajímají dějiny umění včetně příběhů jednotlivých umělců, jejich stylů atd.
Využiješ nějak znalosti o dějinách umění v byznyse?
Je právě zajímavé, že je využiji i ve svojí práci investičního poradce, kdy s klienty probíráme například možnosti investice do umění, což je taky veliký byznys. A vzniká generace nových třicátníků a čtyřicátníků, kteří prodávají svoje start-upy a najednou mají k dispozici 100 milionů a podle mě velmi dobře uvažují o tom, že část těch peněz alokují nebo investují, zkrátka vloží do uměleckého díla. A to mě baví.
Myslíš, že si byznys a umění mohou být vzájemně prospěšné?
Ano, myslím, že pokud se nejedná o pózu, že si tento nebo onen vzácný obraz může ten nebo onen movitý člověk dovolit, tak se jedná o dobrou investici do umění, která kultivuje i kupce. Obecně se i ceny za české klasické umění dostávají na evropskou úroveň a konkurují i těm nejslavnějším světovým tvůrcům.
Je ovšem paradoxem, že většina klasických umělců si astronomických cen svých obrazů, jakou mají dnes, neužila
Vraťme se nyní z oblasti umění k základům tvého oboru. Co by v dnešní době měli obyčejní lidé vědět o ekonomii?
Nikdy neutraťte víc, než máte. Tedy nezadlužovat se a pokud ano, tak jen kvůli věcem, které mají smysl.
A co tedy má smysl?
Smysl má studium a vzdělání, protože to je investice do budoucna a pak bydlení, tedy investice do nemovitostí. Mně přijde důležité mít nemovitý majetek, abych něco sám vlastnil třeba i kvůli dětem. Ne abych jim ho dal, až jim bude 18 let, ale abych jim také třeba pomohl překonat určité období, protože majetek by si měli sami zasloužit svou prací.
Tedy například investovat do pozemku se vyplatí?
Ano. Najděte si místo, kde se vám líbí, je vám fajn a podívejte se, kolik to tam stojí. A když je cena onoho místa nesmyslná, tak počkejte. Protože rozhodnutí o koupi pozemku může být běh na dlouhou trať.
Zdá se mi naopak, že dnes lidé hodně utrácejí za okamžitý luxus
Ano, přesně tak. Platí za auta, šaty a různé druhy zábavy, které se vlastně nevyplatí. Obecně národy, které byly spořivé a držely při sobě například v podobě rodinných bank, byly také dlouhodobě úspěšnější.
Například v rámci systému obálek. Pokud v polovině měsíce vyprázdním tu s nápisem "zábava", tak přeci nemůžu sáhnout do druhé s názvem "děti, jídlo, nájem".
Tedy je dobré být opatrný?
Ano, žijeme v době tvrdého kapitalizmu, ve kterém se na stát moc spolehnout nemůžeme. Můžeme se spolehnout jen sami na sebe a v tom směru je důležitá i rodina. Pokud jsem v produktivním věku a mám sílu, energii a chuť, tak můžu jít podnikat nebo se prostě nechat zaměstnat a pomáhat tak lidem, kteří mají přístup k penězům. Můžu také cestovat a poznávat svět, což se všechno v budoucnu v obou případech zúročí.
Co je v podnikání důležité?
Disciplína, kterou můžeš mít ty sám, nebo ti k ní dopomůže třeba žena nebo někdo jiný. Tedy důležité je se zbytečně nezadlužovat, přemýšlet a znát základní pojmy jako je úrok, inflace nebo jak vznikají peníze. Protože ekonomie je věda o statcích a užitcích. A dnes hodně lidí investuje či spíše nakupuje na krátkodobý užitek, který se však z dlouhodobého hlediska vůbec nevyplatí. Protože opravdový užitek by měl být vždy dlouhodobějšího rázu.
Vybavuje se mi několik zajímavých slov moudrého herce a životního optimisty Jean Rena, který řekl, že i v dobách, kdy ještě nebyl tak etablovaný a neměl tolik peněz, si přesto vždy uměl dopřát lahev kvalitního vína
Přesně tak. Princip odměny je velice důležitý na všech úrovních a je spjatý s podnikáním a ekonomií. A tím proč to vlastně všechno děláme.
Kdo je dobrým podnikatelem?
Především dobrý hospodář. Člověk, který má životní zkušenosti, kontakty, intuici i pracovitost věci rozvíjet. Ale i flexibilitu přizpůsobovat se měnícím se okolnostem trhu, zákazníkům ale třeba i politické situaci. Dnes vlastně každého zajímá jen dokončený projekt nebo produkt, ale kolik práce za ním je, to už nezajímá nikoho. Máme tu tedy konzumní společnost, která funguje na základě nabídky a poptávky.
A co je dobrý finanční produkt?
Já jsem pro jednoduché selské řešení, kde je možné si vše dopředu ověřit. Například výstavba nemovitostí v Praze, o kterou se zajímají velké zahraniční firmy, na čemž mohou i zdejší klienti nějak participovat. Jsme menší otevřenou ekonomikou poblíž Německa se spoustou kreativních lidí, kteří umí jazyky a dodávají dobrý servis. O tom už jsme vlastně mluvili. I my se musíme přizpůsobovat moderní době.
Kam se v tomto směru jako česká společnost ubíráme?
Rád bych, aby byli lidé uvážlivější v tom, kam peníze dávají a za co. A aby měli nějakou finanční gramotnost a orientovali se ve svém finančním prostředí. Ideálně i měli nějakou dlouhodobější vizi. Je také důležité, abychom se o těchto věcech bavili například v rodině. Vím, že to bývá u nás generačně složité téma. Příbuzní se scházejí například v neděli na oběd, povídají o všem možném, ale ne o financích. A to v momentě, kdy například přechází rodinná firma z rodičů na děti. Ty mají na její další fungování rozdílné názory, což může být předmětem sporů. Na trhu existuje dokonce takzvaný mediátor, což je člověk, který obchází jednotlivé členy rodiny, zjišťuje jejich názory a ladí pak společnou strategii tak, aby vyhovovala všem nebo alespoň většině.
A kam se ubíráš ty?
Moje práce investičního poradce mě baví jak v kontaktu s různorodými klienty, tak v možnosti práce na sobě, o čemž jsme se už bavili. Někdy bych si však rád otevřel podnik, tedy místo, kam by lidé rádi přicházeli, dali si něco dobrého k jídlu i k pití a shlédli třeba zábavný program ve stylu standupu. Protože investice do autentického a výjimečného zážitku se také vyplatí.