Jako v ráji

Ráno se probudím a pěkně se protáhnu. K snídani si namažu chleba s máslem a k tomu si přidám šunku od kosti. Srkám anglický čas. V televizi říkají, že bude dneska krásně. Tak to je na procházku někam za zábavou. Sednu do tramvaje a zajedu si třeba na Staromák, kde probíhá trh a kde nabízejí mnoho lahůdek. Všechno, co mám rád. Domácí klobásku, halušky nebo palačinky. Okusím od každého něco. A k tomu pivko do kelímku. Pak si udělám procházku na Václavák. Cestou koukám na hezký holky, radost pohledět. Pod vocasem Václavovým na mě čeká skupinka kamarádů, kteří by rádi, abych je provedl po Praze. Tak to mě taky baví. Projdeme celou historickou část a mých několik diváků výklad baví, zajímají se, kladou otázky. Za chvíli jsme si ještě blíž, takže po tůře, za kterou dostanu zaplaceno, zajdeme do přilehlé knajpy na jedno. 

     Cestou domů uvažuju, co s načatým večerem? V kině Lucerna se koná premiéra nového českého filmu. A protože mám rád filmy, zejména ty české a na premiéře bývá vyžití, tak samozřejmě jdu. Natočil ho totiž jeden z mých přátel a tak na místě narazím na řadu dalších známých. Film je chytrý i zábavný a dává naději, že česká kinematografie má ještě doma i ve světě co ukázat. Na následujícím rautu je i proto veselo. Stoly se prohýbají jídlem a na baru se podává víno vybrané chuti, jaké si zamaneš nebo drink na přání. I hostesky jsou krásné. S jednou z nich se dám do řeči. Raut zvolna končí, hodíme na sebe se slečnou pohledem a za chvíli už čekám pod schody, až se po pracovní době oblékne a vydá ven. Ta krásná neznámá. Ještě bych někam zašel a ona též. Slovo dá slovo a cestou Dejvicemi si všimnu, že v Nádražce je ještě otevřeno. Zapadneme tam a v lokále je veselo. Štamgasti i mlaďoši se druží a někdo nám k tomu hraje na kytaru. Dáme si ještě něco k pití a naše úsměvy jsou větší a větší. A naše blízkost bližší a bližší. Někdy před půlnocí jsme v lokále už skoro sami u stolku, zastrčeném za rohem. Naklonímě se k sobě a dáme si pusu, ústa se pootevřou a ten polibek je ještě hlubší. Připadám si jako v ráji. 

     Probudím se. Ten jazyk je nějaký dlouhý. Otevřu oči. A kolem chlupatý. Tenhle čumák se mi nějak nezdá. Je pěkně protáhlý. A už stojí proti mně a očička mu vesele hrají a jako by se usmíval od ucha k uchu. Je to Pes. A najednou vím, že dnes nepůjdu na procházku do města, nedám si na tržišti něco k snědku, nebudu mít tůru, protože není koho provádět a nevydělám tedy ani peníze. Nezajdu na jedno s přáteli, nepůjdu na premiéru, protože se konají jen online. Že ten český film zřejmě nebude natočen, už vůbec tedy ani nebude raut s výstavním pohoštěním a hosteskami k zulíbání, nemluvě o romantickém sblížení v Nádražce. Ten Pes nás má ve své moci. A než napočítáš od prvního do pátého stupně, jsme venku a kráčíme rovnou za nosem kamsi. Vstříc novým dobrodružstvím, v rámci možností.